Na návštěvě v Pomněnce

Vždy, když jsme se s dětmi vydali na procházku směrem ke „Kazmíráku“, alespoň chvilku jsme pozorovali tu zvláštně kulatou budovu. Občas jsme v okně zahlédli pána nebo paní s bílými vlasy, kteří z okna pozorovali dětské hemžení. Vlastně byl ten dům pro děti trošku tajemný, a tak slovo dalo slov a my se s dětmi vydali na návštěvu do Pomněnky.

Nevyrazili jsme s prázdnou. Od září se děti zvládly naučit hodně nových písniček a básniček, přehrály společně nějaké pohádky a často si rády zpívají i klasické „lidovky“.

U dveří nás přivítali pracovníci Pomněnky a ve společné jídelně na nás již čekali klienti, kterým děti zcela bezprostředně začaly říkat babičky a dědečci.

Děti byly moc šikovné – tancovaly, hrály, zpívaly a nakonec předaly obrázky, které nakreslily ve školce.

Myslím, že i pro klienty byla naše návštěva plná dětské energie příjemná a osvěžující. Tváře rozjasnily úsměvy a při zpívání se někteří rádi přidali.

Takže tajemství Pomněnky bylo odhaleno, ale to nemění nic na tom, že se sem rádi s dětmi vrátíme a potěšíme obyvatele novinkami ze třídy Zajíců.