Za týden začíná školka

Za týden začíná školka

Jsou na tuhle změnu vaše děti připraveny? A jak zvládnete první rozloučení vy? Jedna z nejčastějších chyb, již se rodiče dopouštějí: nejdřív děti strachují školkou, přísným režimem a paní učitelkou, a pak se diví, když jim potomek u školky ztropí scénu plnou slz a křiku.

Rodiče by měli dítěti zdůraznit, že už je tak velké, že může jít do školky, kde najde nové kamarády a hračky.

Ne každé dítě je ovšem ve třech letech na školku přichystané, někdy je třeba nástup odsunout.

To spíš zkuste nechat dítě na hodinu či dvě v dětském koutku – potká se tu s dalšími dětmi i cizí „tetou“, a navíc bude mít zkušenost s tím, že když máma odejde, zase se pro ně vrátí a odvede si je domů.

Vyplatí se také s dětmi trénovat oblékání a obouvání a aby poznalo věci. Ve školce už by mělo vědět, kde má oblečení, boty, co je jeho, co si má vzít ven a v čem spát.

Když už budete oblečení, vydejte se na procházku z areálu školky. Pak nebude pro dítě nástup do školky zároveň vstupem do neznámého prostředí.

Od věci není ani nacvičit pití z hrnečku a jak ovládat lžíci, umět držet krajíc chleba, mýt si ruce, používat ručník, baterii u umyvadla i toaletu, spláchnout, uklidit hračky, poprosit, poděkovat či pozdravit.

S dítětem choďte, nevozte ho v kočárku, protože až půjdou ve školce na procházku, bude to pro ně problém.

Jak se (ne)chovat, když dítě protestuje

Co dělat

* Zvykejte dítě na školku postupně, nejprve to zkuste na hodinu, dvě, pak protáhněte pobyt na dopoledne.

* Jestliže zůstáváte v prvních dnech zůstáváte s dítětem ve třídě, po týdnu zkuste odejít, byť pláče a křičí.

* Snažte se s dítětem mluvit, poslouchat a ptát se, proč se trápí, co se mu nelíbí, jak mu můžete pomoci.

* Pokud se dítě trápí déle než tři týdny, poraďte se s učitelkou. Po měsíci či šesti týdnech problémů raději vyhledejte psychologa.

Co říkat

* Konejšete své dítě klidně, ale důrazně. Řekněte mu, že sice musíte odejít, ale že se na ně těšíte a zase se brzy uvidíte.

* Mluvte jednoduše, žádné složité vysvětlování a větné konstrukce. Dívejte se dítěti do očí.

* Situace, které dítě špatně snáší (spánek, jídlo), s ním zkuste nacvičit. Řešení mu můžete názorně ukázat třeba s pomocí panenek.

Co určitě nedělat

* Jestli je vaše dítě plaché a reaguje přecitlivěle, nenechávejte ho zpočátku ve školce déle než čtyři hodiny.

* Neuplácejte potomky. Můžete ho po měsíci docházky překvapit nějakou drobností, zakažte si však každodenní úplatky čokoládou, zmrzlinou nebo hračkou.

* Nepanikařte, i když dítě pláče, vzteká se a křičí. Stresem a nejistotou všechno jen zhoršíte.

* Ještě o kus horší by byl horší váš pláč. I když se vám bude po dítěti v kanceláři stýskat, neříkejte mu to!

* Vůbec nejhorší je křik – výčitkami nikomu a ničemu nepomůžete.

* Pokud dítě ve školce nechce spát, nenuťte ho. Buď ho vyzvedávejte po obědě, nebo se zkuste s učitelkou domluvit na individuálním programu.

Co raději neříkat

* Nikdy dítě nelžete – neříkejte, že zůstanete, když plánujete odejít, netvrďte, že přijdete po obědě, pokud bude ve školce spát.

* Když dítěti vysvětlujete, proč má chodit do školky, zakažte si následující argumenty: nemáte čas, máte na práci něco důležitějšího, musíte se starat o mladší sourozence.

Co už by mělo vaše dítě umět

* znát své jméno a příjmení, poznat svou značku ve školce

* dojít si na toaletu nebo upozornit paní učitelku

* obléknout se, obout, poznat svoje oblečení, pyžamo a boty

* samostatně se najíst

* umýt si ruce, utřít si je do ručníku, vyčistit si zuby, vysmrkat se

* hrát si samo či s kamarády bez asistence dospělého, uklidit své věci, hračky

* bez pomoci chodit po schodech, běhat a samostatně se pohybovat

* mluvit, ptát se a být zvídavé, srozumitelně říct svoje přání, používat pro sebe zájmeno „já“

* přizpůsobit se přítomnosti jiných dětí

* pozdravit, poprosit a poděkovat a přijmout nebo se řídit pokyny učitelky

Pár dětských slz k rozloučení stačí

1. září, kdy vše vypukne naostro.

Pamatujte si:

Pár dětských slz není žádná katastrofa, k 1. velkému odloučení prostě patří. Lepší je odejít co nejrychleji, než v šatně zbytečně protahovat trápení. Většinou dítě přestane plakat hned, jak rodič odejde.

Pokud víte, že je na vás dítko fixované, neopouštějte ho z počátku na celý den. Nejdřív ho nechte v kolektivu na pár hodin, pak i na oběd a až po týdnu či dvou na spaní a odpolední program.

Šest týdnů pláče už je moc

Adaptace obvykle trvá nejdéle šest týdnů.

Pokud celé září dítě propláče, není na škodu se obrátit na paní učitelku či na dětského psychologa a hledat řešení.

Zvlášť pozorní buďte, pokud bude váš malý školáček často stonat, začne se v noci pomočovat, nadměrně se dožadovat vaší pozornosti nebo trpět úzkostmi. Tam už bude pomoc pediatra či psychologa nezbytná.

Zpracovala Zdenka Bábíková